Recitace
14. 4. 2010
Vítězslav Hálek - Večerní písně
Byly dvě boží myšlénky I spadla s nebe jedna z nich Mnohou zde noc protoužily A jak si v oči pohlídli, A když ta jedna umřela, XXXVI.
co hvězdy vedle sebe,
a ty sou se milovaly
nejvíc z celého nebe.
a druhá mřela v bolu,
až bůh se nad ní smiloval
a poslal též ji dolů.
od večera do rána,
až pak se jednou potkaly
co mládenec a panna.
tu poznali se zcela,
a žili v štěstí největším,
až jedna zase zmřela.
tu druhou zvala k sobě,
a bůh ji za ní povolal
a zas jsou hvězdy obě.
